Diashow Jiřího Kolbaby

V předvánočním čase se v Mostě konala diashow nazvaná „Vlakem na střechu světa (Z Číny do Tibetu)“ cestovatele a fotografa Jiřího Kolbaby. Setkání s Jirkou Kolbabou a jeho vyprávění jsem si opravdu nemohl nechat ujít.

Jirku Kolbabu řada z vás zná především z jeho četných rozhlasových pořadů, nebo z účasti ve známých televizních pořadech na všech hlavních stanicích. Popřípadě se setkáváte s jeho články o svých cestách, které hojně publikuje v tištěných periodikách.

Osobně jsem se poprvé setkal s vyprávěním Jirky Kolbaby na rádiové stanici Impuls, kde má také svůj pořad „Cestování s Jiřím Kolbabou“, vysílaný každou sobotu a neděli. Ihned jsem byl polapen jeho poutavým vyprávěním o svých zážitcích z cest po více jak 120 zemích na všech kontinentech naší planety.

Vraťme se však k naší cestě do daleké Číny a Tibetu. Vyprávění bylo plné zajímavých informacích jak z historie Číny a Tibetu samotného, tak i z diskutabilní současnosti, kdy se světem nesou hlasy o přiznání autonomie Tibetu. Sám Jirka Kolbaba přiznal své obavy, že jeho další cesta do této oblasti naší planety mu bude znemožněna. Pro návšťevu Číny a potažmo Tibetu je zapotřebí požádat o vízum a to je pro novináře opravdu složité získat, především, když se otevřeně hlásí za práva Tibetu.

Celé vyprávění bylo doprovázeno velkou spoustou nádherných fotografií ilustrujících jakým způsobem žijí lidé v této oblasti světa. Občas se Jirka Kolbaba pozastavil u některého snímku a vysvětlil všem zúčastněným jakým způsobem a technikou vyfotografoval právě tento snímek a nebo jakým způsobem zachraňoval svitky filmu z poškozeného fotoaparátu.
Pro mnohé by tyto zkušenosti a rady  byly jistě k nezaplacení a tak k radosti mnohých, se můžete těšit na možnost vycestovat právě s Jirkou Kolbabou na některou ze čtyř cest, které se budou konat během letošního roku.

Diashow byla zakončena ve výšce 5072 metrů nad mořem, kde vlak zastaví v konečné stanici. Nebude to dlouho trvat a trať bude prodloužena o dalších 300 km a možná se tak při své cestě do Tibetu, vyšplháte o několik metrů výš. Dřív než se však vydáte na podobnou dalekou cestu, doporučuji vám navštívit některou z diashow Jirky Kolbaby a načerpat tak drahocené informace a hlavně nasát tu úžasnou atmosféru z vyprávění o dálkách a dobrodružstvích. Pokud snad stále váháte zda-li se vypravit za některým podobným dobrodružstvím, budete v to během vyprávění průběžně povzbuzováni.

Rozhovor s Jirkou Kolbabou

Po skončení diashow jsem oslovil Jirku Kolbabu s žádostí o rozhovor pro tyto stránky. Byl jsem potěšen vztřícností a jeho svolením i v hektických předvánočních dnech a díky tomu vám mohu přinést přepis našeho krátkého rozhovoru.

Dnešní povídání bylo o vaší cestě z Číny do Tibetu a zmínil jste se o problémech při vstupu do země, kdy vám čínská strana nejprve nechtěla udělit vízum. Jsou ještě jiná místa, kde jste prožíval stejné problémy?

Několik afrických zemí má občas problémy, abych tam vstoupil i když mám všechny doklady v pořádku, protože oni dělají obstrukce a zpravidla čekají nějaké peníze třeba navíc, takhle se mi to stalo v Nigeru, nebo na hranici mezi Nigerem a Burkinou Fasou, takhle se mi to stalo kdysi dávno v Zimbabwe, stalo se mi to v Tanzánii a měl jsem problémy získat vízum od Jemenců. Jinak musím říct, že to proběhlo vždycky hezky, ale ještě si vzpomínám na jeden vcelku dramatický příběh.
Přistál jsem na ostrovech Kiribati jsou to bývalé Gilbertovy ostrovy a neměl jsem vízum, požádal jsem o vízum, zaplatil jsem, předal fotky a zavřeli mě do vězení a druhý den místo, aby mi dali vízum, a já jsem potřeboval pokračovat na Fidži, mě posadili do letadla a odvezli mě do Brisbane v Austrálii a já jsem se musel zpátky na své náklady dostat na Fidži, protože od taď jsem měl kontinuálně letenku, která potom z Fidži pokračovala zase do Království Tonga a do dalších oblastí pacifiku. Tak to jsou věci, které musíš umět v klidu překonat.
Já na těch cestách se musím postarat o 12 až 20 kilo fototechniky o desítky rolí filmu, není to po této stránce jednoduché stále na to dávat pozor a ještě si odnosit svoje věci, to si myslím, že je fenomén, který potká každého fotografa na cestách, že si komplikuje život tím železem, který musí společně sebou vozit.

Zaujala mne informace o společném projektu s cestovní kanceláří FIRO-tour, jaké jsou podrobnosti tohoto projektu?

Především musím říct, že já nejsem školený fotograf, přesto jsem vnímán veřejností jako fotograf a je to zase o tom, že toto je tak fantastická činnost to co jsme si my vybrali, že může i člověk, který není školený a studovaný fotograf se v tom dostat relativně poměrně daleko. Teď se nevychloubám, ale je přece prima udělat výstavu v České republice v Americe v Západní Evropě a třeba dokonce když to člověku může i vydělávat peníze a naplní mu to život, inspiruje to jeho samotného a inspiruje to posléze i další lidi. No a v tomto kontextu se najednou člověk dostane k zajímavým zakázkám, marketingovým a komunikačním, fotografickým. Já takhle fotím i pro vlády v různých částech světa nebo pro média a nakonec to dopadlo i tak, že jsem se domluvil s českou cestovní kanceláří, která se jmenuje FIROtour, která má síť kanceláří po celé zemi a ta nabízí v příštím roce čtyři cesty se mnou.
My už jsme to v minulosti vyzkoušeli a většinou se to s přehledem vyprodalo a v roce 2009 jedu na cesty na Srí Lanku, na Island, na Madeiru a do Peru a jakkoliv tam bude technický průvodce, který se bude starat o ty technický záležitosti i pro ty turisty cestovní kanceláře tak já tam budu proto, abych trošičku jako by objasnil mechanismy a principy cestování po celé planetě, některé ty konstanty, které se prolínají při tom mém globálním cestování a hlavně tam budu jako fotograf učit lidi kompozici, protože to je jediné co já ještě lidi třeba mohu učit.
Já tu technickou stránku fotografie velmi zanedbávám, já se ji dokonce ani nechci nechat ovlivňovat, já si to užívám duchovně to focení, pro mě je to záležitost duše a nastavení srdce, tak já fotím. Mě baví to skákání přírodou a přitom se snažím o kultivovaný, jaksi kompozičně třeba trošku vyvážený záběr, ale je to dáno, že jsem celý život pracoval v oblasti grafiky, grafického designu a výtvarných disciplín. Tak přenáším jenom ty principy, které jsem se naučil v grafice a malbě. Snad to má svou obecnou platnost.

Zajímáte se i o techniky a technické novinky v oblasti fotografie? Všiml jsem si, že stále fotíte na filmy. Neplánujete posun směrem k digitální fotografii?

V tomto jsem opravdu málo důsledný, mám málo času, abych to mohl sledovat a nemám na to ani buňky, nemohu s někým soutěžit a soupeřit co se týče těch empirických zkušeností nebo těch teoretických znalostí v oblasti techniky fotografie. Já se tím programově nezabívám. Já mám aparáty Nikon F6, Nikon F100 a Hasselblad Xpan, fotím na Fuji Velivia 50, semtam vezmu některý citlivější film a jenom od Fuji, protože to jsou moje oblíbené, já toho ročně skonzumuji za několik set tisíc těchto filmů, já skutečně jsem velký konzument tady tohoto filmu a teprve nově, a to je úplná nejnovější, nejčerstější informace, která teď k Vánocům podstatě vrcholí, já jsem se stal spolupracovníkem firmy Sony a začínám fotografovat skvělou fullframe kamerou Sony Alfa 900, kterou jsem teď obdržel, seznamuji se s ní. Předtím jsem si vyzkoušel Sony Alfa 700 i nějaké menší kompaktní fotoaparáty CyberShot. Jsem nadšený z té kresebné ostrosti, jsem nadšený z toho komfortu, jsem nadšený z té ergonomie z toho aparátu a jsem nadšený jaké mi to dává nové možnosti.
To znamená, já jsem právě v tomto období na přelomu poté co dvanáct let jsem fotil na analog, na klasický technologie, přecházím teď na digitální technologie a jsem šťastný, že můžu držet v ruce Sony Alfa 900. Já jsem byl svědkem tak neuvěřitelných výstupů a tak neuvěřitelného pohodlí jak se k tomu výstupu dostat, že jsem úplně v šoku, já jsem nikdy nečekal, že mě takhle nadchne digitální technologie.

Domnívám se, že nejdůležitější na fotografování je obsah, to co má snímek sdělovat …

A já musím říct, a přiznat na sebe, že já nejsem příliž jakoby kreativní fotograf, já nefotím aranžované věci, přisvícené věci, já nepracuji s modely, které mají makeup, já fotím lidské tváře, vyrobím z toho knihu, kalendář nebo velkou výstavu na kterou příjdou až miliony lidí, protože je na letišti nebo v obchodním centru nebo v budově OSN nebo v budově Evropské unie, vidí to neuvěřitelné množství lidí, ale já tam přiznávám, že moje modely mají makeup toliko z rosy nebo dešťové vody nebo z prachu a já mám rád to dokumentování světa jak jím jenom tak probíhám a projíždím, to je moje ambice. Takže já říkám ano, musí v tom být nějaká myšlenka, musí v tom být to srdce, musí v tom být to poselství, ale já ho nemám vykalkulované, já zmáčknu a dokumentuji, já dokumentuji přírodu, dokumentuji ten face, dokumentuji detail přírodních struktur a nabídnu to lidem ať si jenom udělají obrázek jak to tam je a abych nelhal, proto neupravuji fotky, nepoužívám kreativní filtry a komponuji 100% záběru v hledáčku, nikdy nedělám výřezy.

Během vyprávění jste zmínil pár slov o panu Zikmundovi a Hanzelkovi a o nich je známé, že při svých cestách nafotili spoustu fotografií, které posléze detailně katalogizovali. Archivujete své fotografie stejně detailním způsobem?

Když jsem viděl co dokáží, a co pan Zikmund dokáže, a jak archivovat a jakou má fenomenální paměť, já si myslím, že s pamětí nemám problémy, ale nemám ten sicflajš jak se říká a nemám tu schopnost takhle úžasně, dokonale archivovat, analyzovat veškeré věci, které oni přivezli, obrazové, textové, trojrozměrné, to rozhodně ne, takže já v tom nemám až takový pořádek a takovou encyklopedickou strukturu jsem nezaložil nicméne já jsem známý, že já mám rád pořádek a čistotu, takže si myslím, že mám ty své fotografie texty, knihy, všechno to co jsem ve světě nasbíral i suvenýry, dárky, historické předměty, relativně velmi dobře uloženy a hlavně pod kontrolou, já si opravdu pamatuji, mám asi stotisíc záběrů ze světa, z 99% si přesně vybavím, kdy, kde, jak to bylo, jak se to jmenuje a tak. Já s tím vůbec nemám problém zařadit snímky do těch cest. Já ty cesty prožívám velmi emotivně, to fotografování také, to se pak hluboko do paměti ukládá a zůstane to tam jak jsem zjistil opravdu dlouhou dobu.

Nakonec bych ještě jednou rád poděkoval Jirkovi Kolbabovi za jeho čas, který si pro mne udělal a chtěl bych mu popřát hodně pohodových cest plných těch nejlepších zážitků. Děkuji.