Wildlife příběh

Už je to více jak měsíc od naposledy vloženého příspěvku a od té doby se událo mnohé. Jsou to pracovní záležitosti, které mi ukrádaly nejen volný čas, ale i chuť a energii. Takto ztracenou rovnováhu jsem se rozhodl znovu načerpat za pomoci nastalého jara a testování nové fotografické disciplíny a to sice fotografování divoké přírody, tzv. wildlife. Poslední dny jsem tak mohl prožít nezapomonutelné zážitky, které bych v kanceláři u počítače rozhodně prožít nemohl a ani bych se jinak tak dobře nepobavil.

Celý tento můj příběh začal pokukováním po internetových galeriích, kde jsem obdivoval úžasné fotografie všemožných živočichů žijících ve volné přírodě. Když už jsem těchto snímků viděl víc než dost, dostal jsem neodolatelnou chuť to také zkusit, ale ještě větší chuť na to, vypadnout od počítače a být prostě venku.

Jelikož má fotografická výbava je poněkud skromnější a ani Sigma 30mm f/1.4 ani Nikon E Series 100mm f/2.8 se na wildlife fotografování zrovna nehodí, prolezl jsem inzerci a pokukoval po delším ohnisku. Rozhodl jsem se pořídit na zkoušku opět jeden starší kousek, tak, aby investice nebyla moc velká a tak jsem sáhnul po objektivu Nikkor 300mm f/4.5. Do rodiny tedy opět přibylo další pevné sklo a druhé s manuálním ostřením, no … uvidíme.

Vybavení pro jakéž takéž wildlife fotografování bylo připraveno. Teď to chtělo jen volný čas a tak jsem si nahlásil v práci dva dny dovolené a nemohl se dočkat až den D nastane. První den dovolené, tedy čtvrtek, jsem nemohl ani dospat, jak jsem se těšil ven. Vyrazil jsem časně ráno a tak začalo mé dobrodružství plné legrace. Proč legrace? To se vzápětí dozvíte.

Počasí se v den D náramně povedlo, vlastně celé dva dny mého volna bylo venku opravdu nádherně. Horší to bylo s výsledky mého snažení. Sice jsem se oblékl do maskovaných kalhot, ale byl jsem i tak nápadný a hlučný. Takže vše živé utíkalo ještě dřív než jsem si toho stačil všimnout. Pokud by někdo filmoval mé snažení, byla by to opravdu dobrá komedie.

Jak můžete vidět na obrázku nahoře, vše se okamžitě dalo na úprk. Nic mi nechtělo pózovat před objektivem přesně tak, jak jsem to viděl na snímcích z internetu. Krucipísek, jak oni to jen dělají, že nemusí hledat fotografovaný objekt na snímku lupou jako já na následující fotografii.

Po večerním návratu domů a s paměťovou kartou téměř prázdnou, jsem zasedl opět k počítači a pročítal články „jak na to“. Jedna věc je si o tom číst a druhá věc je realizovat teorii v praxi. Druhý den jsem opět nemohl dospat, přál jsem si smůlu prolomit a konečně ulovit nějaký pěkný snímek za který bych se nemusel stydět.

Nebudu vás dlouho napínat, i druhý den nebyl o moc úspěšnější než den první. Ano, sice jsem se válel víc jak hodinu na studené zemi a čekal až se vyplašené potápky znovu vrátí, ale po té hodině jsem už vůbec necítil konečky prstů jak jsem byl promrzlý a potápky nepřipluli nadostřel jak jsem si představoval.

Nedařilo se ani s lyskou černou, taky se jí nechtělo pózovat mi před objektivem a tak asi nejlepší fotografie toho dne byla následující, kdy jsem se dostal snad úplně nejbíže.

No, asi to nebude tak snadné jak jsem si představoval. Po dvou dnech hry na wildlife fotografování jsem nenaplnil ani jednu 4GB paměťovou kartu a neudělal ani jednu opravdu hezkou fotku, ale nevadí. I přes tyto nedostatky to byla jedna znejlepších dovolených. Celé dva dny jsem byl venku od rána do večera, prodíral se houštím, trním, vysokou travou, válel se po zemi … prostě paráda!

Dnes, kdy to je už týden od této krátké dovolené, jsem se před setměním vydal opět ven a musím říct, že je to hodně o náhodě. Dnes se mi podařilo zahlédnout mladého srnce dřív, než on zpozoroval mne a díky tomu jsem si konečně mohl vyfotografovat celé zvíře a ne pouze bílý zadeček při náhlém úprku 🙂

Škoda opět, že místo, kde k setkání došlo, není ideální a tak ta halda štěrkopísku na pozadí to značně kazí. Pomalu jsem se snažil přemisťovat pro lepší úhel záběru …

… ale to se nakonec nepovedlo. Každopádně to byl opět skvělý zážitek, který mi dodává novou a novou chuť zkoušet to dál a nevzdávat to.

Na závěr pár slov k použité výbavě. Prozatím si vůbec netroufnu radit jak na wildlife fotografii, ale už během těch pár legračních pokusů jsem si všiml, že například manuální ostření není úplně ideální. Při fotografování ptáků na vodě, nebo právě tohoto srnce, se s manuálním ostřením dalo celkem slušně fungovat, jsou ovšem situace, kdy je automatické ostření nutnost. Například, když k vám přilétne malá modřinka, ale tím jak začnete zběsile přetáčet ostřící kroužek z 30 metrů na 3 metry, ji opět vyplašíte ještě dřív než vůbec stačíte přeostřit.
Dále jsem zjistil, že je důležitá kvalitní a hlavně rychlá paměťová karta. Fotografoval jsem hodně bez stativu a tak jsem si zapnul kontinuální snímání, tak abych mohl vybrat ze série snímků, snímek neostřejší. Jenže když máte pomalou kartu, fotoaparát pomalu zapisuje data a tak se i snižuje počet snímků v sérii.

Pokračování příště …