Celou zimu jsem se těšil jak s příchodem jara opráším makro objektiv a vyrazím ven za město prozkoumat okolní stráně, louky a břehy rybníků, kde bude dozajista dostatek všelijaké té „havěti“ k focení. Jaro je tu a na internetu se pozvolna začínají objevovat první letošní snímky vážek. Jsou to právě vážky, které mě svou krásou přitáhly v loňském roce k fotografování makra a letos bych se rád této fotografické disciplíně věnoval mnohem častěji a důkladněji.
Když je venku stále chladno
Počasí poslední dny není zrovna optimální. Venku je většinou pod mrakem a chladno. Ne jinak tomu bylo například i dnes ráno, kdy navíc foukal silný vítr, který je při focení makra opravdu neštěstí. Není nic horšího, než neustále kymácející se stéblo trávy, nebo list stromu na kterém stojí brouček, kterého se snažíte fotit.
Naladěn prvními snímky líhnoucích se vážek z letošního jara, vyběhl jsem dnes ráno k vodě, přesvědčit se zda už konečně mohu otestovat nedávno pořízený úhlový hledáček, který jsem si pořídil speciálně kvůli fotografování líhnoucích se vážek. Prošoulal jsem břehy tam, kde roste z vody rákosí a s lítostí zjistil, že na mé oblíbené lokalitě se sezóna vážek ještě na nějaký čas odkládá.
Okolní louky ožívají
Na vážky si budu muset ještě pár dnů počkat, ale toto čekání si lze krátit šouláním po okolních stráních, které jsou plné zajímavých „modelek“, co se rádi nechají fotografovat a dovolí vám potrénovat si makro disciplínu, která jak neustále zjišťuji, vyžaduje notnou dávku trpělivosti.
Asi největší radost mi dnes udělal tento droboučký motýlek, kterého jsem si dokonce na kousku větvičky odnesl sebou domů, abych ho mohl v bezvětří a v klidu fotografovat ze stativu.
Hned jak jsem se fotograficky uspokojil, odnesl jsem ho za dům na zahradu, kde si na sluníčku mohl rozehřál křídla a odletět kam se mu zlíbí.
Pokud by nějaký čtenář rozpoznal jednotlivé „modelky“ a pomohl mi určit, co jsem to vlastně fotografoval, byl bych mu opravdu velice vděčný. Motýlek bude soumračník, ale nejsem si jistý zda jde o soumračníka skořicového (spialia sertorius) a nebo o soumračníka kruhoskvrného (spialia orbifer).
1 komentář
Bob Novák
Ahoj,
se zájmem jsem si přečetl Tvé krásné povídání. Já jsme letos na jaře měl také štěstí – při kontrole žab v mém oblíbeném rybníčku jsem narazil na čerstvě vylíhnou vážku ploskou.
Od té doby také objevuji svět vážek. Zatím jsem v okolí narazil také na vážku rudou a černořitnou, u Sázavy je spousta šidélek a motýlc lesklých.
Přeji hodně zdaru,
Bob Novák, Zruč nad Sázavou
13 srpna, 2010