Grossglocknerstrasse, cesta s vůní benzínu a rozpálených brzd

Celé to začalo zcela nevinně při debatě s kolegy, kdo co bude dělat o přicházejícím víkendu. Zmínil jsem se, že se chystám vyrazit na kole po kopcích Krušných hor a nastoupat pokud možno, co nejvíc výškových metrů. Okamžitě padlo, že to bych měl vyrazit do Rakouska na Grossglocknerstrasse. Vyrazil jsem.

Věděl jsem, že bych letos velice rád zavítal o rodinné dovolené jak do hor, tak i k moři. Také jsem si chtěl pokud možno maximálně odpočinout od všedních pracovních povinností a tak jsem si vzal hned tři týdny volna. Musím podotknout, že takto dlouhé volno jsem si užíval naposledy jako školák během letních prázdnin a to už je opravdu několik let zpět 😉

Náš plán měl podobu prvního týdne v alpském městečku Fieberbrunn nedaleko Zell am See a na následující dva týdny popojet o tisíc kilometrů směrem na jih, na pobřeží italského poloostrova Gargano a kouzelného městečka Vieste.

Mnozí jistě uznají, že letošní způsob léta byl poněkud nešťastný. Počasí nám letos vyloženě nepřálo a tak už jsme počítali, že v Alpách bude chladno a pravděpodobně i značně deštivo. Ovšem štěstí stálo při nás a od prvního dne naší dovolené jsme si mohli užívat slunečné oblohy.

Jakmile jsem dorazil do Alp, myslel jsem na jediné, na cestu po Grossglocknerstrasse. Nemohl jsem se dočkat, až vyrazím do nadmořské výšky 2.504 metrů, jak uvádí oficiální zdroj.

V den D jsem si dopřál skutečně vydatnou snídani a běžel nedočkavě naložit kolo na auto. Jelikož jsem netušil, co vše mám před sebou, rozhodl jsem se, že vyrazím po Grossglocknerstrasse z malého městečka Fusch.

Od samotného rána svítilo sluníčko a obloha byla opět téměř vymetená. Ideální počasí pro výlet na kole. Zaparkoval jsem auto ihned na začátku obce Fusch u autobusové zastávky a natěšeně vyrazil k pokladnám. Ano, Grossglocknerstrasse není bezplatně přístupná a musí se za její používání platit. Výlet po silnici vás v osobním autě přijde na 29 euro a na motorce to je za 19 euro. Toto ovšem neplatí pro cyklisty, kteří pouze projdou turniketem, kde si vás zapíší stisknutím tlačítka do statistik.

Stoupání začalo jakmile jsem u auta nasedl na kolo. Napřed nenápadně, jak s kamarádem říkáme „tohle je jen mírná rovinka“ ;). Postupně náklon začal gradovat a já začal prožívat čirou radost ;). Vím, že ne každý rozumí tomu, proč jsem tak šťastný, když na kole šlapu několik kilometrů v kuse do velkých kopců. Snad proto, že při těchto okamžicích svou mysl přepnu do tzv. úsporného režimu a myslím pouze na rytmus, v kterém se opírám do pedálů a poslouchám pravidelné oddechování. Před sebou mám jasný cíl, dojet až na vrchol. Není cesty zpět!

V Krušných horách nedaleko mého bydliště mám možnost prožívat takové okamžiky při výšlapu na Dlouhou louku, kdy už z obce Lom se pozvolna stoupá a to přibližně 10km v kuse. Tady na Grossglocknerstrasse jsem si tento pocit mohl užívat téměř celých 23km a přitom mít možnost vystoupat až do 2.576 metrů, jak pravděpodobně ne zcela přesně ukazoval můj stařičký Garmin Forerrunner 305.

Tento den řadím mezi ty mé nejlepší v tomto roce a budu ho nosit dlouho v paměti a s radostí o něm budu na požádání znovu a znovu vyprávět ;).

Jednoznačně mohu Grassglocknerstrasse doporučit všem, kteří milují šlapání do kopců a chtějí si užít nádherné scenérie a nadmořskou výšku 2.504 metrů. Ti z vás, kteří máte rádi pro změnu sjezdy je tu možnost nechat se vyvést nahoru ;). Jen si nezapomeňte seřídit své brzdy u kola, budou se vám jistě hodit.

Mám již vytypované a připravené poznámky k dalším podobným výletům. Prozatím pouze ve střední evropě, ale kopce jsou po celém světě a je jich mnoho ;). Každopádně Grossglocknerstrasse, byla má první a doufám, že se na ni jednou opět vrátím.

A co vlastně Panasonic Lumix DMC-GF2?

Málem bych ani nenapsal, jak se mi v terénu osvědčil nový společník Lumix DMC-GF2 ;). Jak jsem již psal, nechtěl jsem jezdit s těžkou zrcadlovkou v batohu a tak jsem si pořídil tohoto „prcka“ a s tím, co mi poskytuje, jsem spokojený.

Svou velikostí se pohodlně vejde i do menšího batohu, nebo s nasazeným objektivem Lumix G 14mm f/2.5 nebude problém s vložením i do větší ledvinky či dokonce kapsy. Váhově je na tom velice dobře oproti Nikonu D300s + Nikkor 17-55mm f/2.8 se kterým mám velké zkušenosti.

Reprodukcí snímků je na tom také myslím velice dobře a doufám, že to dokazují i zde přiložené snímky. Bez větších problémů mu důvěřuji až do ISO 800. Sem tam nějaký ten šum mi prostě až tak nevadí.

Schází mi však hledáček a několikrát jsem se přistihl, jak se snažím Lumix přiložit k oku ;). Pokaždé jsem se nad tím pousmál. Dalším větším rozdílem oproti zrcadlovkám je pomalá reakce na zmáčknutí spouště. Prostě tam tu prodlevu více cítím, ale není to nic dramatického! Rychlostí ostření je výborný a způsob výběru ostřícího pole dotykem na LCD je super ;).

Používal jsem dva objektivy. Prvním je zoom s rozsahem 14mm až 42mm, což po přepočtu dává něco kolem 28mm až 84mm (záleží na vybraném formátu snímků). Tento objektiv nepatří k těm rychlejším jak dokazuje světelnost mezi f3.5 a f5.6. Objektiv není špatný, ale osvědčil se mi především pro pořizování videosekvencí díky stabilizátoru, kterým disponuje.

Pro pořizování snímků jsem jako ideální ohodnotil druhý objektiv a to s pevným ohniskem 14mm a světelností f2.5. Tento objektiv je neuvěřitelně ostrý a je mi velice sympatický svou malou velikostí. Celá sestava je pak velice kompaktní a podává vynikající výsledky. Tuším, že tuto sestavu budu ještě mnohokrát používat když budu líný vytahovat velkou zrcadlovku.

Výdrží baterie jsem byl rovněž spokojený a to jak říkám, fotoaparát nemá hledáček a tak se vše podstatné odehrává na LCD o velikosti 3″. Je pravdou, že při natáčení videosekvencí se výdrž snižuje, ale pokud můžete večer dobíjet, není to problém.

Myslím, že bych se dnes znovu rozhodl pro tento přístroj. Umí a poskytuje mi přesně to, co jsem od něho očekával a ještě mnohem víc. Je skladný, lehký, přináší variabilitu v podobě možnosti výměny objektivů a umí pořizovat videosekvence ve FullHD (1080i nebo HD 720p) kvalitě. Ideální přístroj pro rodinné dovolené a ne jen pro ně ;).

Další fotografie z Rakouska najdete zde na Flickru.