Impossible Polaroid, kouzlo instantní fotografie

Společnost Polaroid Corporation založena v roce 1937, vyráběla mnoho výrobků jako například polarizované sluneční brýle nebo za druhé světové války dokonce i zařízení na infračervené noční vidění, ale tím čím se firma proslavila mezi lety 1948 až 2008 byla právě instantní fotografie.

Kouzlo instantní fotografie spočívá v okamžitém vyvolání exponovaného snímku. Nemusíte tak film odnášet nebo zasílat do laboratoře, kde film vyvolají, pak z něho nasekají fotky a ty si později vyzvednete, nebo vám je zašlou domů. Jo, kde jsou ty časy, kdy jste si museli na výsledek vašeho fotografování trpělivě počkat.

Lidé však neustále nemají na něco čas, ani na sebe, natož na takové maličkosti jako je vyvolávání fotografií v laboratořích. Tak se zrodilo kouzlo, kdy to ve fotoaparátu po stisknutí spouště zarachotilo, zabzučelo a předním otvorem vyjel fotografický papír, na kterém se během krátkého času vykreslila zachycená scéna.

Instantní fotografie se stala hitem a společnost Polaroid zažívala své zlaté časy, kdy zaměstnávala přes 20000 zaměstnanců a vydělávala obrovské peníze.

Kouzlo však postupně ztrácelo svůj lesk a barvu. Přišla digitální revoluce a starou dobrou analogovou fotografii vystrnadila kamsi na periférii. Tak se stalo, že společnost Polaroid v roce 2008 rozhodla o uzavření svých továren  a propuštění i těch posledních pár zaměstnanců. Kouzlo instantní fotografie zmizelo.

Impossible Project, nástupce Polaroidu

V témže roce, kdy společnost Polaroid vypla své stroje a poslední zaměstnanec před opuštěním tovární haly za sebou zhasl světla, objevila se jiskřička naděje pro všechny ty, co milují čarokouzlo instantní fotografie. Zrodil se Impossible Project, který chtěl pokračovat ve výrobě fotopapíru pro staré dobré Polaroid kamery.

Trvalo to pár let od chvíle, kdy zakladatelé Impossible Project zakoupili stroje od Polaroidu, ale nakonec se přece jen na trhu objevily nové filmy a kouzlo se tak mohlo vrátit.

Dnes má společnost ve své nabídce několik variací fotopapírů pro instatní kamery Polaroid, od černobílého filmu po barevný, ale i pár exotických filmů s nádechem do azurové, nebo purpurové barvy.

Vlastní praktické zkušenosti

Instantní fotopapír pro Polaroid kamery je zpět, ale kde vzít funkční přístroj, když společnost Polaroid je již dávno nevyrábí?

Cesta jakou jsem přišel ke své kamerce Polaroid Supercolor 635CL vedla přes méhu dědu, ketrý byl podle všeho vášnivý cestovatel a fotograf jako já. Nevím to přesně, mám po něm pouze několik starých fotoalb plných snímků z celého Rakouska a právě zmiňovaný fotoaparát.

Dlouhá léta ležel Polaroid ve skříni, než jsem letos dostal chuť ho trochu provětrat. Zjistit jestli ten starý „krám“ ještě funguje a jak že ta instantní fotografie vlastně chutná. Jo, doposud jsem znal instantní fotografii jen z filmů, kdy po stisknutí spouště vyjela fotka, která se dokonale vykreslila po pár promáchnutí vzduchem jako vjejířem.

Vybaven těmito teoretickými zkušenostmi jsem si pořídil první dva balíky fotopapírů, jeden černobílý a druhý barevný. Každý po 550,- Kč. Trochu drahé kouzlo, ale co. Jistě to bude stát za to.

Nebudu vás napínat, dopadlo to tragicky! První jsem založil kazetu s barevným fotopapírem a výsledky byly žalostné. Barvy jsem na fotografiích nenašel a všechny ty snímky dopadly tak nějak, uboze.

Než jsem vypotřeboval kazetu s černobílím fotopapírem, pročetl jsem si pár rad na internetu. No dobře, řekl jsem si, ihned po vysunutí fotografie ji schovám před slunečním světlem a rovnou někam do tepla. Fotopapíry Impossible jsou totiž velice citlivé na světlo v prvních vteřinách, co opustí šachtu přístroje. Teplota prostředí také ovlivňuje výsledek, takže pokud fotografujete v chladném prostředí, uschovejte fotografii do vnitřní kapsy.

Tentokrát už na těch fotografií bylo i něco vidět, ale stále byly moc světlé, přeexponované, ačkoliv jsem na Polaroidu posunul korekci expozice až úplně na tmavo.

Dvě kazety každá za 550,- Kč a po osmi fotopapírech jsou pryč. Výsledek nemastný, neslaný. Kouzlo se nevybarvilo a nezalesklo.

To bych ale nebyl já, abych to nechal plavat. Červík v hlavě hlodal dál a neustále jsem si opakoval, že to přeci musí nějak jít a byl by v tom čert, abych na to nepřišel.

Tak se stalo, že jsem si pořídil ještě jednu černobílou kazetu, jelikož černobílé instantní fotografie se vyvolávají během 10 minut, kdežto barevným to trvá přes 40 minut. Kde bych vzal tolik času, abych čekal, zda to tentokrát vyšlo, nebo ne.

Celý týden jsem netrpělivě čekal na ten správný okamžik až jsem v sobotu ráno založil kazetu do Polaroidu a vyrazil ven, udělat konečně nějakou tu opravdovou fotku. Jak to tentokrát vyšlo?

No, jako jo, lepší se to. Odhalil jsem klíč, že ačkoliv nastavím korekci zcela na tmavo, scéna nesmí být moc jasná. Přímé sluneční světlo není žádoucí. Stařičký Polaroid pravděpodobně nemá moc rychlou závěrku.

Tentokrát však držím v ruce první celkem vydařené snímky, které jsem ihned po vysunutí z kamery schoval do vnitřní kapsy do tmy a tepla. Vydržel jsem to těch dlouhých 10 minut se na ně ani nepodívat a díky tomu jsou fotografie mnohem víc kontrastnější.

Kouzlo instantní fotografie se tak na moment zalesklo a vybarvilo. Ten vzácný okamžik mi zanechal jednu, dvě, tři, možná čtyři pěkné fotografie a nezapomenutelný pocit, že ten stařičký Polaroid ještě něco vykreslil.

Ovšem po ekonomické stránce věci to je těžká porážka. Jasně, že už dopředu to byl prohraný boj a věděl jsem, že jakmile tento experiment ukončím, stařičký Polaroid si půjde opět na pár let znovu odpočinout. Byl to jen takový chvilkový úlet.

Současná instantní fotografie

Přesto musím uznat, že analogová instantní fotografie má něco do sebe. Můžete své fotografie držet v ruce ještě během vaší dovolené. Můžete fotografií obdarovat druhé, aniž byste jim snímky musely posílat poštou. To kouzlo stále funguje.

Toho si je vědoma i firma Fujifilm, která stále vyrábí analogové instantní fotoaparáty a barevný instantní film ve dvou velikostech. Dokonce to není ani tak ekonomicky nevýhodné jako v případě filmů Impossible, jelikož Fujifilm Instax Mini, ale i balení Wide kazety po 10 fotopapírech vás vyjde téměř na polovičku jedné kazety filmu Impossible.

Navíc jsou fotopapíry od Fujifilmu kvalitnější, snesou hrubší zacházení a netrpí na deformace kresby způsobenou nekvalitním nanesením chemických vrstev jako filmy od Impossible, kde se ovšem tato vlastnost prezentuje a nabízí jako něco, co je hodně cool a dává to snímkům punc originality.

Jak jsem však již uvedl, můj experiment s instantní fotografií tímto končí. Děkuji Polaroide, žes mi konečně v roce 2015 ukázal jak vypadalo kouzlo instantní fotografie během tvých nejslavnějších časů. Odpočívej v pokoji.