Náhodná setkání v ulicích Toskánska a Umbrie

Bylo to v roce 2008, kdy jsem si v knihkupectví zakoupil průvodce Toskánskem a Umbrií s tím, že během letní dovolené procestujeme tento kraj a navštívíme pár vysněných míst. Naše výprava však skončila na severu Itálie hned v prvním kempu, kde jsme se rozhodli dál v cestě nepokračovat a užít si sluncem zalitou Itálii u břehu moře, bez dalšího trmácení v autě.

Po návratu jsme průvodce Toskánskem a Umbrií uložili do knihovny a postupně během let přidávali další jako například průvodce Korsikou, Thajskem a Islandem. Jó Island, tam jsem … také nebyl.

Konečně na cestě do Toskánska

Do Itálie jsme se několikrát vrátili a dokonce jsme Toskánskem dvakrát projeli. Poprvé cestou do Vieste a podruhé při cestě na Korsiku, která nás rovněž nadchla a doufáme, že se na tento nádherný ostrov ještě někdy vrátíme. Ovšem cestování po Toskánsku a Umbrii se nám stále nedařilo uskutečnit až do letošního jara.

Poslední dubnový den jsme z knihovny výtahli našeho průvodce Toskánskem a Umbrií, zabalili nezbytnosti a vyrazili směr Perugia, což byla naše první zastávka a základní tábor pro průzkumné výlety po krásách tajemné Umbrie.

Cestu jsme si naplánovali jako rodinnou poznávací dovolenou, kdy si každý den vyrazíme na předem vybrané místo, projdeme se, poobědváme a necháme na sebe působit tu věhlasnou pohodovou náladu Italů. Žádný spěch, žádný stres, jen pozvolné šourání se úzkými uličkami a pozorování okolí.

Zrození nápadu

Naší první zastávkou bylo městečko Assisi známé především díky svatému Františku z Assisi, který se teší velké oblibě mezi věřícími a to ne jen u samotných Italů. Kostel svatého Františka je věhlasným poutním místem pro mnoho lidí z celého světa.

Assisi na nás udělalo ohromný dojem svou malebností a celkovou atmosférou. Ulice byly doslova přeplněné lidmi, které do města přivedly probíhající oslavy, ale přesto jsme se zde necítili stísněně jako v přeplněných karnevalových Benátkách.

Bylo to až ke konci dne a při pohledu na policistu s nádhernou helmou, který dohlížel na provoz u vstupní brány do města, dostal jsem nápad, že bych mohl během této dovolené zkusit oslovit pár lidí, zda bych si nemohl vyfotografovat jejich portrét.

Ono se to snadno řekne, ale já nepatřím zrovna mezi lidi, co bez ostychu navazují první kontakt s neznámími lidmi. Byla to pro mne rozhodně výzva, ale nakonec jsem se párkrát osmělil a přeci jen oslovil pár lidí na ulici.

Příjemným zjištěním bylo, že mne nikdo neodbyl nějakou nehezkou poznámkou, ale naopak i když jsem byl odmítnut, vždy to bylo s úsměvem ve tváři.

Policista se na mě příjemně usmál a pokynul souhlasně hlavou při mé otázce, zda si ho mohu vyfotografovat, že mě zaujala jeho přilba, která se u nás ve výbavě četníků již nevidí. Nakonec jsem mu ukázal výsledné snímky a popřál hezký zbytek dne.

První oslovení neznámého člověka bylo za mnou a spadl mi kámen ze srdce, že se vlastně nestalo nic hrozného. Nevím, proč mě to pokaždé na poprvé tak stresuje. Postupně jsem se dostával do pohody a oslovování bylo již snažší.

Milé úsměvy a přátelští lidi

Procházel jsem se uličkami, pozoroval lidi a když jsem míjel někoho, kdo mě vyloženě zaujal a dotyčný zareagoval na zdvořilostní pozdrav, zkusil jsem komunikovat dál a nakonec požádat o jeho portrét.

Někdy jsem požádal o snímek prodavače v obchodě do kterého jsme zvědavě nakoukli, nebo číšníka, co nás obsluhoval během oběda a pokaždé to probýhalo podobně. Milé úsměvy, přátelské pokyvování hlavou a několik zvědavých vět při snaze dozvědět se jeden o druhém trochu víc.

Někdy jsem to ani nebyl já, kdo první oslovil toho druhého. Například během fotografování časosběru západu slunce nad Perugií jsem zaujal kolegu fotografa, který se se mnou dal sám do řeči. Bohužel naše setkání přerušila policejní hlídka, které se nelíbilo jakým způsobem nechal kolega fotograf zaparkované auto na silnici, aby si odskočil zvěčnit západ slunce.

Patříte-li rovněž mezi introvertní povahy a ostýchavé jedince a přesto máte rádi portréty neznámých lidí z ulic měst, nevzdávejte to a věřte, že za milý úsměv a pozdrav se většinou dočkáte podobné reakce. No a že nakonec dotyčný s fotografováním nebude souhlasit neznamená přeci konec světa. Minimálně poznáte nové lidi, dozvíte se třeba i něco nového a postupně si vylepšíte svou techniku navazování kontaktů.

Prohlédněte si nově vytvořenou galerii portrétů z ulic evropských měst, kterou budu i nadále rozšiřovat o další nové záběry.