Studna svatého Patrika, Orvieto

Během našich dvou cest po malebném Toskánsku jsme občas zavítali i do sousední Umbrie a dobrovolně se zamilovali do tajemných uliček měst jako je Perugia, Gubbio či Orvieto.

Právě Orvieto se dostalo na seznam naší poslední výpravy díky dřívější návštěvě nedalekého Pitigliana, kdy nás z vyhlídky u silnice zaujala silueta města tyčícího se na vyvýšeném sopečném tufu. Z dálky vypadalo Orvieto naprosto úchvatně až očarujícím dojmem.

Nemohu si pomoci, ale města v oblasti Umbrie, které jsme prozatím navštívili na mne působí mnohem více s nádechem jisté záhadnosti než nabízí romantické Toskánsko.

Auto jsme zaparkovali v garážích pod městem a pomocí eskalátorů vyjeli do jeho ulic, kde jsem ihned dostal ten pocit mysterioznosti z tohoto historického místa. Tiché stinné uličky, které se proplétají jedna v druhou, kamenná dlažba prošlapaná nespočtem lidských kroků, co od dávných věků tudy procházeli. Vzdávám pomyslný hold všem těm šikovným rukám, které dokáží postavit něco tak nádherného jako třeba Duomo di Orvieto, aneb La cattedrale di Santa Maria Assunta, jejíž zdi jsou zdobeny výjevy z bible o stvoření Adama s Evou a jejich následnému vyhnání z ráje.

Proplétáme se uličkami až k severovýchodní části města, kde se nachází další zajímavé místo, které přitahuje turisty z velkých dálav jako magnet. Jde o slavnou studnu svatého Patrika, aneb Pozzo di Sant Patrizio.
Tento název není původní, studna ho získala až později v druhé polovině osmnáctého století po svatém Patriku, což byl Irský svatý, který se na důchod odebral modlit do hluboké jeskyně, kde nevěřící, co se odváží sejít do dolní části jeskyně získá odpuštění svých hříchů a přístup do nebe.
Původní název studny zněl Pozzo della Rocca jelikož se nachází v blízkosti pevnosti Albornoz.
Představte si studnu, která zásobovala celé město stojící na obrovském kusu skály, jak hluboká musí být a jak zajistit dostatečný přívod velkého množství vody, co by uspokojil poptávku?

Samotná stavba je další ukázkou řemeslné zručnosti a důvtipu Italů, kteří vytesali do sopečného tufu obrovskou jámu hlubokou 54 metrů o průměru 13 metrů a kolem ní točitou cestu o 248 schodech, co se na dně napojí na lávku vedoucí napříč studnou a na straně druhé pokračuje cesta zpět vzhůru, jako chodba o patro výše nad tou, co směřuje dolů.
Díky této důmyslné konstrukci mohly nepřetržitě proudit zástupy mul s prázdnými vědry dolů, a naplněnými křišťálově čistou vodou zpět vzhůru.

Z obou těchto chodeb je vytesáno 72 velkých výklenků do centra studny, což osvětluje točité schodiště a zárověň poskytuje kouzelný pohled na celou stavbu.

Po zakoupení vstupenky vstoupíte do chodby směřující dolu a po překročení lávky nad průzračnou vodou, vystoupáte jinou chodbou vzhůru k východu, kde na vás čeká kovový karusel tak úzký, že jím sotva prolezete. Máte-li sebou tašku či batoh, najdete zde připravený výklenek jimž zavadlo prostrčíte, ale pokud se i tak nechcete umazat od mokré a rezavějící konstrukce karuselu, doporučuji vrátit se původní chodbou ke vstupu, který je mnohem snáze průchozí.

Rozhodně však celá stavba, která byla dokončena v roce 1537 za Papeže Pavla III, stojí za návštěvu a pořízení fotografií tohoto úchvatného místa, které je tajemné jak Orvieto samotné. Navíc, budete-li se chtít někdy do Orvieta vrátit a být šťastni, nezapomeňte vhodit na dně studny minci do vody.