Šmoulí den s Lumixem GF2

Znáte to. Koupíte si novou „hračku“ a ne a ne ji pustit z ruky. Stejně tak je to i v mém případě s fotoaparátem Panasonic Lumix DMC-GF2. Mám pro to dobrý důvod, musím si přístroj přeci dobře osahat a vyzkoušet, co všechno umí ještě dříve než ho „nasadím do produkce“ … výraz používaný v mé práci 😉

Jak jsem již uvedl v předešlém příspěvku, beru GF2 jako jediný přístroj sebou na delší cestu a tak se snažím osahat si veškeré funkce, které plánuji používat a seznámit se tak s přístrojem dříve, než bude pozdě. Moc dobře si pamatuji jak jsem hloupě ztratil několik úžasných záběrů líhnoucích se vážek, které jsem zaznamenával pomocí tehdy nového Nikonu D300s. Ne, že bych o záběry přišel, ale technicky se mi moc nepovedly a to díky špatně nastavenému režimu snímání videa. Tohle už nesmím opakovat.

Mám však jeden zásadní problém, nerad čtu návody 😉
Rád si s přístroji hraji tak dlouho, dokud na to sám nepřijdu. Snažím se fungovat logicky a když na danou věc ne a ne přijít touto metodou, udělali vývojaři někde chybu 🙂 … v tomto směru si Panasonic Lumix DMC-GF2 vede prozatím velice dobře. Vše, co jsem potřeboval, jsem byl schopen bez přečtení návodu okamžitě nastavit. To taková X100 mě „vypekla“ s možností volby zaostřovacího bodu. Logicky jsem nedospěl k postupu stisknout a držet tlačítko AF a zároveň pohybovat ovládacím terčem.

S čím se však ještě lehce peru je editace snímků v Adobe Lightroom. Pro Nikon D300s mám nastavený barevný profil, vím jak s čím „hýbat“, ale u snímků z Lumixu to ještě není zcela ono.

Přiložené snímky v tomto příspěvku jsou z jedné poslední neděle, kdy jsme si celá rodinka odskočili na film Šmoulové 3D do pražských Letňan a udělali si tak prima šmoulí den.

Po této sladké tečce na závěr šmoulézního dne jsem si sáhnul do svědomí, chytl se řídítek mého kola a vyrazil zdolat pár kopců do Krušných hor, aby se mi ještě lépe usínalo s pocitem, že vše je dokonalé tak jak má být 🙂