North Downs Way, cesta plná bláta

North Downs Way National Trail je dálková trasa v jižní Anglii, která se pro veřejnost otevřela v roce 1978. Vede z Farnhamu do Doveru, kolem Godalmingu, Guildfordu, Dorkingu, Mersthamu, Otfordu a Rochesteru, podél Surrey Hills a Kent Downs oblasti. Na východ od Boughton Lees se stezka rozdělí na dvě části. Severní část vede přes Canterbury a jižní přes Wye, v této fázi trasa prochází Stour Valley Walk a Wye Crown. Tyto dva úseky se scházejí v Doveru, kde je cesta zakončena. Severní trasa je přibližně 211 km dlouhá a jižní trasa 201 km, celková aktuální délka North Downs Way je přibližně 246 km (153 mil).

Tento výlet, o kterém zde budu psát, se uskutečnil již v květnu 2012, ale od té doby se v mém životě odehrálo několik zásadních změn, které mi nedovolovaly věnovat se soukromým radostem v takové míře jak bych si přál. Našel jsem si nové zaměstnání, které mi takřka sebralo svým charakterem a náročností veškerý volný čas a energii věnovat se obsahu tohoto serveru. Jen díky poklidným Vánočním dnům jsem si našel čas na to odvyprávět vám mé zážitky spojené s cestou do Anglie, kde jsme se společně s kamarádem vydali zdolat pěšky trasu mezi Farnhamem a Doverem.

Samotný nápad na tuto výpravu se zrodil v hlavě Henryka, mého kamaráda a velkého milovníka turistiky. Byl prosinec 2011, když mi Henryk půjčil domů na přemýšlení své knihy o North Downs Way, které si zakoupil na internetu, aby mohl naplánovat samotnou trasu. Ta myšlenka dlouhého pochodu a poznat nová místa, navíc o Anglii jsem toho už tolik slyšel, ale ještě nikdy jsem tam nebyl, ta myšlenka mne skutečně lákala.

Co sebou do batohu?

Dlouho jsem se připravoval na cestu samotnou a neustále přemýšlel, co si vše zabalit sebou. Jelikož jsem podobnou výpravu ještě nikdy neabsolvoval, netušil jsem, co je potřeba a u čeho budu během pochodu litovat, že jsem zabalil do batohu zcela zbytečně. Celkem nás čekalo sedm dní pochodu při kterých jsme plánovali ujít přibližně 201 km jižní trasou do Doveru.

Dlouhou dobu jsem váhal zda sebou zabalit menší a hlavně lehčí fotografickou výbavu v podobě přístroje Panasonic Lumix DMC-GF2 společně s objektivem 14mm f/2.5, nebo raději Canon 5D Mark II společně s objektivem 24-70mm f/2.8. Nakonec jsem se rozhodl pro tu těžší variantu a tak společně se zapůjčenou turistickou Garmin GPS jednotkou a hromadou CF karet, jsem do příruční brašny vtěsnal i Canon 5D Mark II. V průběhu pochodu jsem ve slabých okamžicích litoval váhy navíc, což se nakonec v Doveru rozplynulo jako pára nad hrncem a byl jsem rád, že jsem se tak rozhodl.

Do batohu jsem pak nacpal základní potřeby jako několik bavlněných triček, ručník, spodní prádlo, merino ponožky, věci pro osobní hygienu a pláštěnku, jelikož se  jedná o cestu do Anglie a tam přeci neustále prší, ne?

Doprava do Anglie

5. května 2012 jsme tedy vyrazili z autobusového nádraží Florenc linkou od Eurolines do Londýna a nutno říct, že podobný způsob přepravy si příště lépe rozmyslím. Cesta byla dlouhá a místa pro nohy povážlivě málo. Netrvalo dlouho a docházely mi nápady kam a jak položit nohy.

Po příjezdu na autobusové nádraží v Londýně, bylo pouze tolik času, že jsme přešli středem města na vlakové nádraží, odkud jsme po menším omylu díky mé špatné výslovnosti (není Farnham jako Fareham), který se včas odhalil, vyrazili do asi hodinu jízdy vzdáleného Farnhamu, kde náš pochod v následující den odstartoval.

Naše trasa a ubytování

Ubytování jsme si domluvili předem a jednalo se převážně o ubytování ve stylu Bed & Breakfast v domech místních usedlíků. Celou naší cestu jsme si rozfázovali tak, že po prvním přespání ve Farnhamu následoval pochod do Guildfordu, další den do Dorkingu, Oxtedu, Cuxtonu, Lenhamu, následoval Hastingleigh a naším cílem bylo město Dover u jižního pobřeží Anglie.

Je hned několik věcí, na které asi nikdy nezapomenu a to na usměvavé a vstřícné lidi, které jsme celou cestu potkávali, na jemný nepřetržitý déšť po většinu dnů naší výpravy, který proměnil stezku v jednu velkou skluzavku plnou bahna a příště, pokud se znovu vydám na podobný trek, nepodcením výběr kvalitních bot. Tolik puchýřů jsem na svých chodidlech ještě nenapočítal a doufám, že už ani nikdy nenapočítám.

Závěr

Celkem jsme za sedm dní ušli 175 km a nastoupali 4.929 metrů, kdy díky okamžikům při kterých jsem na chodidlech plných puchýřů nezvládl ujít ani krok, museli jsme příležitostně využít i přepravy pomocí autobusu, nebo vlaku. Toto jsem bral jako svou prohru, ale s odstupem času ničeho nelituji a jak jsem již uvedl, beru to jako drahocennou zkušenost pro příště. Co bude příště ještě nevím, pár nápadů v hlavě mám, ale nechci je říkat nahlas, nechci ty nápady vyplašit 😉

Další snímky najdete zde.