Jak jsem se už zmínil, před cestou do Chiang Mai jsem si nepřipravoval žádný detailní plán toho, co zde budu dělat. Chtěl jsem improvizovat, nechat se překvapit spontánností a náladou tohoto místa a doufat, že tak bude mít má cesta opravdový punc dobrodružství.
Po celém městě naleznete nespočet turistických kanceláří, kde vám ochotně pomohou vybrat si z velké nabídky zážitkových a poznávacích výletů po Chiang Mai a přilehlém okolí. Jednu takovou turistickou kancelář jsem měl přímo ve vestibulu mého hotelu. Byla pravidelně otevřena do pozdního večera a tak jsem v poklidu mohl vybírat výlety na nadcházející den.
Vybral jsem si celodenní výlet za slony s projížďkou na hřbetech těchto nádherných a silných zvířat, následované trekem v přilehlé džungli a zakončením plavbou v raftech a na bambusových vorech.
Sloní karavana
Po brzké snídani jsem už seděl jako první na korbě otevřeného pickupu s plátěnou střechou, který cestou z města postupně vyzvedával další účastníky dnešního dobrodružného výletu. Po pár kilometrech směrem na sever jsme udělali první zastávku před vchodem do orchidejové farmy a jak jsem i v následujících dnech pochopil, tato farma je něco jako povinnost pro všechny výlety směřující severně od Chiang Mai.
Naštěstí jde jen o krátkou zastávku. Sice se mi různobarevné květy orchidejí líbí, ale dnes jsem vyloženě natěšen na mnohem víc dobrodružné zážitky.
Naše cesta pak pokračovala dál na sever, až jsme dorazili do malé sloní osady, kde nás rozdělili po dvou a postupně usadili na dřevěné lavice, které byly přivázány silnými popruhy ke hřbetu těchto obrovských a majestátných zvířat.
Naše sloní karavana kráčela thajskou horskou krajinou během níž nás doprovázely zvuky hmyzu zalezlého všude kolem v neprostupném porostu, ptáků poletujících nám nad hlavami a hlasité pokřikování povelů vodičů na pomalu a rozvážně vykračující slony.
Toto zvíře na mě zanechalo obrovský dojem. Cítil jsem jak při každém kroku celou svou vahou došlapoval na své silné nohy při sestupování z kopců a jak opatrně vybíral místo kam položí své velké chodidlo, když jsme naopak stoupali po strmém a úzkém svahu vzhůru, než jsme došli do malé zapadlé horské vesničky.
Po celou cestu naší karavanu slonů doprovázel i jeden mrňous a když jsme se ve vesnici se slony loučili při jejich osamocené cestě zpět, tento mrňous si to zvědavě vykračoval přímo ke mně, aby si mě očichal svým ještě malým chobotem. Byl na mě stejně zvědavý, jako já na něho. Pohladil jsem ho po hrubé kůži a zadíval se mu do očí, které nebyly přes jeho dlouhé a husté řasy téměř vidět. Nádherný tvor!
Trek thajskou džunglí
Další cesta z vesnice vedla lanovkou přes malou řeku dál do hlouby lesa přičemž se cesta neustále zužovala až se z ní stala úzká stezka klikatící se hustou vegetací džungle přes kameny, padlé stromy a úzké pramínky tekoucí říčky.
Všudem kolem poletovali pestrobarevní motýli. Přesně takové, jaké jsem jezdil fotografovat do skleníku Fatamorgana v Praze.
Tam, kde vegetace nebyla tak neprostupná, rozpálené slunce do nás vší silou zabodávalo své paprsky a já myslel, že brzo vypustím duši.
Začal jsem si vyčítat přibalený stativ, který jsem opět ve vší své naivitě vláčel celý den sebou. Kdy se už konečně poučím?
Na konci stezky na nás ovšem čekalo neskutečné překvapení a odměna v podobě nádherného vodopádu chladivé vody, která se řítila po skalní stěně do hluboké tůně, ve které jsme se všichni s povděkem svlažili. Vůbec se mi nechtělo z vody, ale museli jsme dál a cesta zpět byla dlouhá.
Poprvé na raftu
Už jsem byl unavený, když jsem si zkoušel helmu a plovací vestu na břehu rozbahněné řeky, která se pozvolna valila soutězkou pod námi. Vůbec to nenasvědčovalo v divokou plavbu a tak jsem byl více méně v poklidu.
Po počáteční instruktáži, kdy nám náš lodivod vysvětlil, co máme dělat při jeho pokynech, které bude vykřikovat, jsme už vlekli náš raft dolů k řece.
Držel jsem pádlo, nohou se zapíral o gumovou podlážku raftu a na zápěstí se mi houpala připravená kamerka na akční záběry. Zanedlouhou přišel první prudčí úsek řeky a už jsem za hlavou slyšel první pokyny “forward”, “forward”. Začali jsme vší silou pádlovat a snažit se udržet raft aniž by se roztočil ve víru rozčeřené řeky.
Pochopil jsem, že z akčních záběrů nebude nic. Musel jsem pádlovat a ne si hrát na pana režiséra.
Obrovských balvanů ve vodě začalo přibývat a řeka byla čím dál víc divočejší. Občas jsme uvízli na balvanu pod hnědou hladinou a masa vody se v tu ránu hrnula přes náš raft a začala ho bez milosti zaplavovat. Pokaždé jsme pak nadskakovali ve snaze raft uvolnit. Při posledním takovém odblokování se nám raft roztočil a už jsme jej nedokázali nasměrovat do správného proudu. Zabořili jsme se přídí mezi neprostupné balvany a rozbouřená voda nás okamžitě zalila.
Abychom raft vyprostili, museli jsme ho opustit. To byl asi nejnebezpečnější moment, když jsme vyskakovali na kluzké balvany kolem raftu a snažili se ho přenést přes kamennou hradbu. Nakonec se nám to povedlo a mohli jsme tak pokračovat dál po proudu řeky. Teda, to byla jízda.
Řeka se náhle rozlila víc do stran a hladina se uklidnila v pomalu tekoucí hnědou hmotu. Přirazili jsme k u břehu připraveným bambusovým vorům na kterých nás už čekali naši další průvodci a ti nás dopravili níž po proudu k malé osadě, kde čekal přistavený pickup, aby nás po důkladném osprchování odvezl zpět, už za tmy, do Chiang Mai.
Ležel jsem v noci na posteli a nemohl věřit tomu jak se to dnes náramně povedlo. Naprosto úžasný den plný dobrodružství.
Paráda!
Chcete vědět jak to celé pokračovalo? Přečtěte si další část vyprávění o cestě do Thajska.
Další podobné příspěvky
Autor
Michal Soukup
Ačkoliv mě živí převážně IT služby, fotografie, film a cestování je mi životní vášní, které jsem doslova podlehl. Rád poznávám nová místa a lidi, proto nevynechám jedinou příležitost sbalit věci a vyrazit za dobrodružstvím.