Izola, Slovinsko

Byla to krátká zastávka na naší cestě do Chorvatského Umagu, kam jsme se vypravili na konci září, kdy se v Čechách začíná hlásit příchod chladných a mlhavých podzimních rán. Chtěli jsme jim uniknout a prodloužit si počet prosluněných letních dnů u moře, přičemž 930km vzdálené pobřeží Chorvatska se nám zdálo jako dobrá volba, především proto, že jak Chorvatsko, tak i Slovinsko nebylo na našem seznamu míst, která jsme doposud navštívili.

Tranzit do Chorvatska

Naše cesta do Chorvatska vedla přes hraniční přechod Pomezí, odkud začíná dlouhá cesta po německých dálnicích kolem Regensburgu a Mnichova až k hranicím Rakouska, kde jsme minuli Salzburg a pokračovali dál na Villach.
Pro cestu přes Rakousko musíte počítat s dálniční známkou, která nás letos vyšla na 8,80 Euro a platí po dobu deseti dnů. Pokračovat dále na jih jsme chtěli přes Slovinsko, kolem Lublaně až k hranicím Chorvatska. Dříve než se ovšem dostanete na slovinské dálnice, je potřeba projet několika alpskými tunely a za dva z nich je potřeba zaplatit 11,50 Euro a 7,20 Euro. Další výdaje na vás čekají za Slovinskou dálniční známku, která nás vyšla na 15 Euro a platí sedm dnů.
Jelikož Umag leží nedaleko slovinsko-chorvatských hranic, nebylo potřeba najíždět na chorvatské dálnice, čímž naše tranzitní náklady byly ušetřeny o další výdaje.

Zastavení v Izole

Izola je staré rybářské městečko, co leží na Istrijském poloostrově a pobřeží Jaderského moře. Bylo založeno již v 7. století a jeho obyvatelé jsou složeny ze Slovinců, Italů a Chorvatů, kterých tu žije dvakrát více jak Italů.

Původně jsme ve slovinském Koperu odbočili ze silnice H5 na silnici E751 a pokračovali k chorvatským hranicím, ale po pár metrech jsme se rozhodli vrátit a pokračovat silnicí H6 až k Izole, kde jsme nakonec strávili celé dopoledne procházkou jeho poklidnými uličkami. Ty nás postupně zavedly až do přístavu a k pobřežní promenádě, kde se procházelo pár turistů, co pozorovali na moři pohupující se loďky všeho typu.

Sami sebe řadíme mezi velké milovníky Itálie, kam se neustále pravidelně každoročně vracíme a právě zde v Izole dostáváme silný pocit, že se právě procházíme novým italským městečkem.

Úzké dlážděné uličky, barevné dřevěné okenice, všude rozvěšené vyprané prádlo, u dvěří domů zaparkovaná kola a skútery.

Z poza každého rohu bylo cítit, že zde lidé skutečně žijí, že to není pouze nějaké mauzoleum, ale naopak svým poklidným životním tempem pulzující přímořské městečko.

Navíc máme opravdové štěstí, jelikož právě probíhá zdejší akce Čiliada2016, kdy se u rozbalených stánků můžete seznámit s bohatým sortimentem produktů vyrobených z rozličných druhů chilli papriček.

Nemusíte se jen dívat, můžete rovnou ochutnávat, ale to je pouze pro pravdu otrlé jedince, jelikož například takové habanero papričky se svými 200 000 až 300 000 Scovilleových jednotek patří mezi nejpálivější papriky světa.

Držíme se zkrátka a ochutnáváme pouze chilli čokoládu, která byla v ústech sladká a jemná, ale po polknutí a chvilkovém rozvinutí chutí začala v krku lehce pálit. Zajímavá zkušenost, a jsme moc rádi, že jsme se na své cestě do Umagu rozhodli pro tuto krátkou zastavku během níž jsme se do tohoto městečka doslova zamilovali.

Než jsme Izolu opustili, slíbili jsme si, že se zde musíme zastavit i při zpáteční cestě domů a tak se i stalo. Dříve než jsme po několika dnech definitivně opustili Istrijský poloostrov, zastavili jsme se v Izole v restauraci Morski Val s krásným výhledem na přístav a vychutnali si zde naše poslední vynikající kapučíno.