Voda je živel, který mě od dětství přitahuje. Jako kluk jsem závodil na plachetnicích, kdy jsem začínal na Optimistu, pokračoval na Cadetu a bohužel posléze skončil na Evropě. Cestu zpět k vodě jsem nalezl prostřednictvím kamaráda z práce, který mě vytáhl sebou na Vltavu v kajaku. Není nic jednoduššího, než zajít v Praze do loděnice Troja, kde si lze za poplatek půjčit kajak i s kompletní výbavou.
Zatím jsem na Vltavu našel cestu dvakrát. Během první návštěvy jsem dostal základní školení jak se na kajaku chovat a jak se dostat z lodě při převrácení. Po tomto zaškolení a následném praktickém nácviku na vodě, otevřela se mi cesta k požitkářské jízdě po Vltavě.
Oproti kolegům jsem však, jak jsem již nastínil, zaměřený spíše na klidnou požitkářskou jízdu. Adrenalinové kousky v rozbouřeném kanálu rád přenechávám jiným. Ovšem na druhou stranu si nenechám ujít možnost fotografovat zkušené kajakáře jak dovádějí na vlně.
Nedávno jsem provedl razantní optimalizaci fotografického vybavení a tak mi zůstal poslední objektiv. Nikkor 17-55mm f/2.8G však čím dál tím víc shledávám jako výborný kousek, který se mi neustále osvědčuje při všech příležitostech. Ostření je skutečně rychlé a ve spojení s tělem D300s a jeho 3D kontinuálním ostřením při použití všech 51 ostřících bodů, jde o kombinaci jako stvořenou pro sportovní fotografii kde potřebujete základní zoom pro APS-C velikost snímače.
Při mé další návštěvě loděnice v Troji si musím lépe načasovat projížďku na kajaku a focení. Bohužel jsem se tentokrát dostal k focení dost pozdě, v momentě kdy slunce bylo již nízko nad obzorem za zády kajakářů a skryto za velkým mrakem. Na kanále v Troji je myslím lepší fotit v dopoledních hodinách a nebo nezapomenout přibalit externí blesk.